Neuroreceptor

Neuroreceptor  je membránový receptorový protein, který se aktivuje neurotransmiterem.^[1] Chemické látky (neurotransmiter) na vnější části buňky mohou doputovat k buněčné membráně a podél doputují k receptoru, na který se navážou a tím vyvolají události uvnitř buňky. Membránový receptor je součástí molekulárního stroje, který umožňuje, aby buňky komunikovaly spolu navzájem . Neureceptor je pak takový typ receptoru, který se specificky váže na neurotransmitery.

V postsynaptické buňce  neuroreceptory přijímají signál, který vyvolá elektrický signál regulací aktivity iontových kanálů. Příliv iontů přes iontové kanály otevřené kvůli vazbě neurotransmiterů na specifické receptory může měnit membránový potenciál neuronu a to může mít za následek signál vedoucí podél axonu (viz akční potenciál) na další neurony . Na presynaptické buňce, může také existovat receptor specifický pro neurotransmiter uvolněný z této buňky (tzv. autoreceptor), který je schopen vyvolat zpětnou vazbu a zprostředkovat masivní uvolnění neurotransmiterů z buňky.^[2]

Existují dva hlavní typy neuroreceptorů: ionotropní a metabotropní. Ionotropní znamená, že ionty mohou projít receptorem, zatímco metabotropní znamená, že tzv. druhý posel uvnitř buňky přenese zprávu (tj. metabotropní receptory nemají kanály). Metabotropní receptory jsou receptory navázané na G protein (od toho také jejich sekundární název receptory spřažené s G proteinem) .^[3] Ionotropní receptory jsou nazývány také ligandem řízené iontové kanály (LGIC-Ligand-gated ion channel) a mohou být excitovány neurotransmitery (ligandy) typu glutamát a aspartát. Tyto receptory mohou být inhibovány neurotransmitery GABA a glycin. Naopak receptory spřažené s G proteinemr nejsou ani excitační ani inhibiční, ale mají širokou řadu funkcí. Spouští modulační excitační a inhibiční akce pro iontové kanály nebo signalizační kaskády, kterou se uvolňuje vápník z kapsulí uvnitř buňky. Většina neuroreceptorů  jsou spřažené s G-proteinem.